Koyamas family

A přišlo jaro. Bylo to znát hned, jak jsem se v neděli ráno probudil. Čerstvých patnáct centimetrů sněhu a další se sypal. Vyrazili jsme na nákup do Kauflandu a v chumelenici, která nás zastihla na zpáteční cestě jsem i při rychlosti 30 km/h dvakrát neubrzdil křižovatku a pokračoval rovně. Naštěstí se nic nestalo a na dnešní závody autem nemusím, protože je mám necelý kilometr od baráku.

K běhu mě přivedl táta. Už jako šestiletý jsem s ním chodil za město, kde si on odkroužil své pravidelné tři, čtyři kilometry a mě pak změřil čas na tratích od třiceti do dvou set metrů a za osobní rekord mi potom doma udělil vlastnoručně nakreslený minidiplom. To mě hodně bavilo a asi mi to i zůstalo. Jen teď už nechci minidiplomy, ale doběhové medaile. :o) Potom jsem běhal tak porůznu kondičně a doplňkově k jiným sportům. Ke stolnímu tenisu, k basketbalu, ke karate, k atletice a k orientačnímu běhu. :o)