Koyamas family

V neděli po Baroko (půl)maratonu jsem měl na vybranou. Buď dát trochu svižnější trénink nebo zajet na Běh kolem tří rybníků do Bečova.

Účast na tomto maratónu vymyslel, naplánoval, a pak nás oba přihlásil Jirka. Já jsem jen kývla, že když jsem se dobře po maratónu v Kladně zregenerovala, tak si zaběhnu hned další víkend nějaký ten maratónek.

Tenhle závod jsem si nemohl nechat ujít. První ročník a navíc relativně blízko k domovským souřadnicím. Na maratón už se ovšem letos necítím, nějak nemám naběháno nic dlouhého. Když se k tomu přidá strašák sedmi set metrů celkového stoupání (i klesání), je jasné, že vybírám půlmaratón s polovičním převýšením.

Tak jsem stál na startu dalšího závodu. A aby nevznikla nějaká mýlka, hned uvedu, že jsem taky proběhl cílem.

Už podruhé jsem se nechal nalákat na noční běh Prahou.

Asi je jen málo sportovců, kteří by se nechtěli zúčastnit mistrovství světa. A když nemusíte plnit žádné limity, ani cestovat do jiné země, je to o to jednodušší. Co na tom, že jde o vaši nejméně oblíbenou disciplínu – vrchy. Příležitost zúčastnit se MS se prostě nezahazuje.

Třetí náročný závod během čtyř dnů. Asi jsem se už úplně zbláznil. Ale když už jsem zavítal do těchto končin, přijde mi líto ty závody neběžet. Kdo ví, kdy se sem zase dostanu? A možná budou tyhle tři závody i dobrým tréninkem na MS veteránů v běhu do vrchu.

Původně měla v neděli 31.8., den po Lupenické dvanáctce, Dáša běžet Rychnov classic marathon. Jenže se po čtyřiadvacetihodinovce stále ještě necítí odpočatá a navíc ji obšťastnily každoměsíční, ne úplně pohodové dny.

Název není zrovna originální, ale trochu se mi zdá, že se k té Lupenické dvanáctce, kterou jsem si střihl na dovolené, hodí.