Koyamas family

Pěkně nám přituhlo. Rozjásaný štiplavý mráz mě překvapil jako málokdy. Zaskočil mě, skoro jako silničáře každý rok zaskočí zima.

...

Tak přesně tímhle heslem jsem se rozhodl včera řídit a vypravil se na atletické závody do sokolovského tunelu. A program? Dálka, výška, trojskok a na závěr jako třešinka na dortu 1000 metrů na 50-ti metrové rovince. Anebo jak jsem si tuhle disciplínu soukromě nazval já – kilometr s dvaceti pevnými starty. :o)

Už v úvodu musím předeslat, že dnešní (rozuměj 14.12.) závod se mi vůbec nevyvedl. Oproti minulé neděli jsem tentokrát na Běhu kolem Špičáku propadl.

aneb Atlas. :o)

Je tu zase neděle, tak honem, honem na další závod kadaňského Zimního běžeckého poháru. Šedesátka se blíží a není nic lepšího než zahájit trénink po běžecké pauze rovnou závody. :o)

Ráno jsem nemohla dospat. Po 8. hodině se připravovala snídaně, v 9:00 byl start maratónu pro běžce okolo 4:30 hod. Hlavní závod startoval v 10:00 hod. Dle předpovědi počasí mohly teploty vystoupat až na 10 stupňů. Oblékla jsem se tedy o trochu méně, sbalila si batůžek, nachystala pepsinu na občerstvovačku. Na poslední chvíli jsme nervózně hledali po všech zavazadlech moje foukadlo na astma, na snídani jsme vyrazili v 8:15. Nasnídat se musím, i když je to pozdě před startem. Když jsem dorazila na start, zjistila jsem, že v 9:00 hod. startují snad všichni maratónci, i dost těch s časem blížícím se 3 hodinám.

Udělám teď takový malý předěl. Takovou přestávku mezi Dáši prvním a druhým maratónem, mezi dvěma poločasy.

Účast na Porubském dvojmaratonu byla do poslední chvíle otazníkem.