Tenhle sportovní dotazník přivedl na svět Niktomuž na svém běžeckém blogu. Našel se i názor, že by z něj mohla být skvělá řetězovka, za kterou by se nebylo nutno stydět, ale jediný článek řetězu připojil zatím Forest. Takže jestli z tohoto dotazníku má opravdu vzniknout řetězovka, je potřeba přidat další články... Tak já jeden přidávám.
Největší sportovní úspěchy: 2.kyu v JKA karate, desítka za 38:52, tři dokončené desetiboje (relativně :o) ve zdraví.
Největší sportovní zklamání: Kvůli problémům se zády jsem to nedotáhl v karate na 1.dan.
Největší sportovní zážitky (na vlastní oči): Budo Gala 1992 – Bratislava, MS a ME v běhu na 24 hodin Wörschach.
Největší sportovní zážitek (v TV): Nemůžu se rozhodnout, jestli MS v atletice Helsinky 1983 (Kratochvílová, Kocembová a spol.), ZOH 1984 Sarajevo (Jeriová, Paulů a spol), ZOH 1998 Nagano (hokejisti) nebo ZOH Turín 2006 (Neumannová, ale hlavně nezapomenutelní komentátoři).
Nejoblíbenější televizní pořad o sportu: Adnatura – Eurosport.
Nejoblíbenější sportovní časopisy: Budo journal (v 90.letech), Svět běžců, Maratón na vlastní nohy ;o).
Nejoblíbenější filmy o sportu: Prefontaine (Zázračný běžec), Bloodsport (kýč, ale mně se líbí).
Nejoblíbenější píseň o sportu: Běžci dlouhých tratí (Rangers).
První knížka o sportu: Klabzubova jedenáctka (E.Bass).
Poslední (zatím) knížka o sportu: Gallowayova kniha o běhání.
Nejcennější sportovní artefakty: podpisy Emila a Dany Zátopkových na jedné pohlednici, ale vzdálené od sebe 34 let. Program Budo Gala 1992 podepsaný (nejen) Jeanem Frenettem.
Nejtěžší sportovní zranění: zlomený nos z prvního kumite, utržená šlacha na palci pravé ruky z tréninku karate.
Největší sportovní omyl: předpoklad, že když mi jde většina sportů slušně na první pokus, bude to tak i s plaváním.
Největší sportovní hřích: že jsem se běžeckých závodů začal zúčastňovat až tak pozdě.
Nejbizarnější sportovní zážitek: asi když jsem si dal svůj první orienťák v dospělosti v místě svého bydliště, vybral si nejkratší trasu 60-ti letých pánů a díky znalosti místních terénů doběhl do cíle v nejrychlejším čase – bylo to fakt divný. Asi ještě divnější než, když mě jeden z českých reprezentantů při kumite vypráskal během sedmi vteřin.
Největší sportovní sny (kdysi): 1.dan, desítka pod čtyřicet a vyzkoušet ledacos nového.
Největší sportovní sny (dnes): vrátit se na časy zaběhnuté v roce 2004 a vyzkoušet ledacos nového.
Největší sportovní sny (v budoucnu): uběhnout za hodinu 15km (nebo 15km pod hodinu :o); půlmaratón pod devadesát minut, maratón pod 200 minut, dokončit Ironmana a vyzkoušet ledacos nového.
koyama
Komentáře
[
1]
(vl001 -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 09:14:32

Zlomený nos nepovažuji za zranění. To je talisman pro štěstí:-) Nejlépe to funguje po několikanásobném zlomení:-)
[
2]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 09:40:54

Aha. Takže, když mi to křivě srostlo a doktorka nabízela další zlomení (kvůli narovnání), měl jsem vlastně souhlasit? Proto mi občas trochu toho štěstíčka chybí. :o)
[
3]
(Aldaman -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 10:47:06

Hmm zlomený nos? Já naštěstí zlomený nikdy neměl ale známej měl a když slyšel o nějakým rovnání utekl z ordinace, že to nepotřebuje :-).
Cílé jsou to reálné pro takového mladíka jako jsi ty, máš na to času dost :-).
[
4]
dík
(forest -
Mail -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 10:49:37

Tak, kdo bude čtvrtý?
[
5]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 12:02:52

Aldaman: Tak nějak jsem reagoval taky. :D
[
6]
(vl001 -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 13:39:21

Jo, měl:-) Já mám skóre zlomené 2x, operace (nejen narovnání) 1x. Zatím:-)
[
7]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 14:03:48

vl001: Z basketbalu? Strašně nebezpečný sport. :o) Ono to mé druhé zranění je totiž taky z basketu - z karatistického, zcela bez pravidel. ;o)
[
8]
(Aldaman -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 14:20:46

Vidíte a já za dobu co hraji fotbal cca 17 let ani jendou zlomený nos. Jen dvě zlomeniny ruky jednou kůstka v dlani pod malíčkemm, a pak loketní kost (ulna).
A jednou se mi opdařilo protihráči nos zlomit. Samozřejmě ne úmyslně!! Bojovali sme o balon a on se do toho připletl a já ho neviděl a chtěl jsme se rychle otočit a on naběhl rovno na loket. jen jsem cítil jak mu křuplo v nose a všeude krev. Měl ho prý skoro do pravého úhlu. Teď když si na to vzpomenu, jak jsem cítil uhnutí jeho nosu pod mým loktem mi nahání husí kůži.
[
9]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 14:54:18

Aldaman: To já zase, kromě toho nosu, neměl zlomeného nic.(klepy, klep) 12 let jsem sice chodil z tréninku karate otlučený jako píšťalička, ale vesměs to byly jen zhmožděniny apod.
[
10]
(vl001 -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 15:35:29

Poprvé jsem měl nos zlomený jako dítě, spadl jsem na schodech. To jsem ještě basket nehrál. Podruhé to bylo až poté, co jsem s basketem přestal. Omylem jsem narazil na cizí pěst:-) Uznávám, že můj pohyb nebyl zcela vhodný, ale když to byl tak vyspělý kickboxer, mohl svůj pohyb zastavit, ne? Když už měl tak rychlé ruce:-)
[
11]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 17:18:31

To víš, kickboxeři nejsou naučeni údery zastavovat. Na rozdíl od nás karatistů. :o) O to větší problémy pak máme při skutečné bitce na ulici.
[
12]
(vl001 -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 18:01:24

A to já žádné problémy nemám...:-)
[
13]
(koyama -
WWW) Vloženo 01.11.2007, 20:36:25

Já už taky dlouho ne. :o)
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Pokud chcete být kurzívní, vepište text mezi [i][/i]. Pokud chcete být tuční vepište ho mezi [b][/b]. Značky lze do sebe vnořovat, ovšem nesmí se křížit.
Avatar friendly.